Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
LANDSCAPES jsou jednou z kapel, u kterých lituji, že mi utekli na posledním Fluff festu. Mladá hardcorová naděje z ostrovního království, jež nezapře podzemní punk/HC kořeny a lásku ke kytarové melodice, přichází po tři roky starém EP s novým materiálem. Materiálem o něco klidnějším, dospělejším a hlavně mnohem lépe zvukově opracovanějším.
Prim v současné tvorbě hrají kombinace řvaného vokálu a jemných melodických brnkaček, které tu a tam zahustí nějaká riffovačka nebo kytarová stěna. Sílu LANDSCAPES shledávám hlavně v čerstvě objevených postrockovějších tématech, jež dokáží velmi dobře rozvíjet, aniž bych měl pocit, že se člověk ocitl v nějakém žánrovém klišé. Současně ale nelze říci, že by LANDCAPES touto deskou nějak výrazně posunuli hranice nebo objevovali nové dosud skryté dimenze žánru. Na „Life Gone Wrong“ se profilují jako talentovaná kapela velmi dobře zabydlená na poli emotivním hardcoru.
Vyloženě akustické instrumentální náladovky typu „Forgiveness“ skvěle provzdušňují album a ukazují velmi citlivou tvář kapely. Pokud tuto esenci dokáží LANDSCAPES integrovat krom inter a meziher i do agresivnějších skladeb, poskočí pro mě tihle Britové z Dodge City opět o úroveň výš.
Aktuální matroš je příjemným novodobým melodickým hardcorem osazeným ve středních tempech schopným uvěřitelně přenášet pocitové pnutí. Rozhodně se již teď těším na další vývoj.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.